Diplomová práce se zabývá problematikou překládání libreta Janáčkovy opery Jenůfa z translatologického, lingvistického a muzikologického hlediska. Leoš Janáček při svém zkoumání lidových písní a lidské mluvy začal používat termín "nápěvky mluvy". V roce 1904 dokončil svou operu Jenůfa, která byla jeho prvním dílem, ve kterém je princip nápěvků mluvy přítomen v celé opeře tak, že byla melodie lidské mluvy přenesena do opery jak v hudbě, tak i v libretu. Překladatel, který pracuje s Jenůfou si musí být vědom Janáčkova principu tvoření, ale i Janáčkových odborných zájmů a životních okolností, za nichž dílo vznikalo, aby dílo přeložil co nejlépe. Při analýze se opírám o klavírní výtah, který jsem našla v SNG Ljubljana, a o dva překlady libreta Jenůfy z pera dvou různých překladatelů. Analýzu jsem provedla na příkladech,u kterých jsou přesně popsány nápěvky mluvy a jejich vztah k danému hudebnímu a textovému úryvku opery. Stejné úryvky jsou dále analyzovány v překladu a je podáno hodnocení, zda slovinský překlad vyhovuje podle všech principů českému originálu. Kde je to možné, navrhuji lepší překlad.
|